Orientační nabídka


International


Vyhledávání

 

Logo města Třebíče Třebíč (odkaz na titulní stránku) 

Třebíč - Oficiální web


Cesta: Titulní stránka > O Třebíči > Historie města > Historie města v datech

 

Historie města Třebíč v datech

 

 
 

1101 - Založení benediktinského kláštera Oldřichem brněnským a Litoltem znojemským, knížaty z moravské větve Přemyslovců. Je to první pevný bod ve staleté historii města Třebíče.

1277 - Tímto rokem je datovaná nejstarší dochovaná listina. Opat Martin v ní oceňuje zásluhy Heřmana v Třebíči (v latin. orig. Hermanni in Trebetz). Na základě rozboru této listiny bývá zmíněný Heřman pokládán za tzv. lokátora - zakladatele města. Z listiny víme, že jeho dům byl zároveň rychtou a později domem radním, kterým zůstal až do dnešní doby.

1335 - Markrabě Karel (později císař Karel IV.) a jeho otec, český král Jan Lucemburský, udělili Třebíči privilegium, kterým povyšují jeho práva na úroveň práv královského města Znojma. Pro středověké město to znamenalo především možnost obehnat se hradbami a do jeho společenského života byl uveden tehdy moderní právní základ. Moravský markrabě Karel a český král Jan Lucemburský vzali městské společenství pod svoji ochranu a varovali každého, kdo by jeho práva rušil. Třebíč se tak poněkud vymanila z jednostranné závislosti na klášteru, ale nestala se městem královským.

1468 - Válka česko - uherská.12. května tohoto roku oblehla uherská vojska město, 14. května byla Třebíč dobyta. Matyáš Uherský napsal hrdě o svém vítězství českým katolíkům: "...... tak bylo město Třebíč vzato, spáleno a do kořene zničeno." Rok 1468 je nejvýraznějším mezníkem v dějinách Třebíče - město přestalo na několik let úplně existovat. Snad celých sedm let (podle kronikáře Eliáše Střelky) stály zde ohořelé, opuštěné trosky města, které ještě před nedávnem předčilo jiná města moravská svou lidnatostí, hojností řemesel a obchodu i zámožností obyvatel..." Při znovuobnovování města vzniklo i nynější Karlovo náměstí, které patří mezi tři největší v České republice.(plocha asi 2 1/2 Ha, délka asi 400 m, šířka asi 60 m)

1478 - Od roku 1468 do roku 1490 máme o Třebíči pouze sporé, útržkovité zprávy. Třebíč byla "zbožím mečem dobytým " a v těchto válečných časech nebylo zvykem dbát právních norem. Víme pouze, že od roku 1478 držel město a část statků třebíčského kláštera vůdce panské jednoty Zdeněk ze Šternberka. Šternberkové drželi panství přibližně do roku 1484.

1483 - Tohoto roku pobýval v Třebíči český král Vladislav, hledaje zde útočiště před morem a zde také udělil některé výsady českým pánům.

1490 - 14. prosince 1490 zastavil král Vladislav zboží třebíčského kláštera Vilémovi z Pernštejna. Rod Pernštejnů držel třebíčské panství v zástavě až do roku 1556, kdy Vratislav z Pernštejna získal panství do dědičného držení.

1525 - Jan z Pernštejna, zemský hejtman moravský, tehdejší majitel panství, uzavřel dohodu s Arklebem Černohorským z Boskovic, kterou postoupil třebíčské panství jeho synu a svému zeti Janu Jetřichovi. I když za několik let bylo panství vráceno opět Pernštejnům, je toto datum důležité zejména proto, že za Arkleba Černohorského byli vyhnáni poslední mniši z benediktinského kláštera a město se definitivně dostalo ze správy vrchnosti církevní pod správu vrchnosti světské.

1556 - 1557 - Někdy v těchto letech ( deskový vklad až do roku 1558 ) se stal majitelem kláštera třebíčského s poplužným dvorem, s mlýnem, města Třebíče s předměstími a přilehlými vesnicemi Burian Osovský z Doubravice. Pro město Třebíč je však významější jeho syn Smil Osovský, který se ujal panství roku 1568.

1573 - Smil Osovský vydal pro Třebíčské panství Zřízení selské a o deset let později zřízení městské. je to jeden z mála pánů na třebíčském panství, za jehož vlády se pronikavě změnil hospodářský ráz celého panství. Samozřejmě, že jeho "Zřízení" mají především hájit feudální majetek - například za pytlačení v panských rybnících hrozil nejpřísnější trest - vyloupnutí očí.

1582 - Třebíč získává právo pečetit červeným voskem.

2. pol.15. století - V této době byla v Masařské ulici v Třebíči vystavěna škola. Už roku 1556 však její prostory nestačily potřebám města a byla nahrazena novou školou ve městě, již roku 1557 je doložena existence druhé školy při bratrském sboru.

1614 - Kateřina z Valdštejna, vdova po Smilu Osovském (byla jeho druhou ženou), se vdává za Karla st. ze Žerotína, třebíčské panství si však ponechává ve svém držení. roku 1628 z důvodu náboženské emigrace postupuje své panství bratru Adamovi z Valdštejna. Rovněž z důvodu této emigrace ustanovuje ve své závěti roku 1637 tzv. seniorát, což je dědičná posloupnost vždy nejstaršího z rodu a tzv. fideikomis znamenající, že majetek nesměl být zmenšován ani zadlužován. Panství se tak definitivně dostává do rukou Valdštejnů, kteří je drží až do roku 1945. Na české poměry je to obdivuhodně dlouhá doba vlády jednoho rodu na jednom panství.

1619 - Tohoto roku poskytl třebíčský zámek nocleh českému králi Fridrichu Falckému, kterému se pro krátké období vlády říká také "zimní král". Zimního krále korunoval spolu s Jiřím Dykastem ve Svatovítském chrámu také senior jednoty Jan Cyrillius Špalek, třebíčský rodák a budoucí tchán Jana Amose Komenského (obě ženy J. A. Komenského pocházely z Třebíče - první Magdalena Vizovská, druhá Dorotta Špalková, dcera zmíněného Jana Cyrilla).

1622 - 1623 - Tato léta byla pro Třebíč vůbec jedna z nejhořších. Do města se nastěhoval jezdecký pluk císařského generála španělského původu Baltazara de Marradas et Vique, čítající kromě důstojnického sboru 500 jezdců. I pro tak veliké a lidnaté město, jakým byla tehdejší Třebíč, to znamenalo značné zatížení. Podle zachovaného výkazu vypracovaného městskou radou 30. března 1622, dostali Marradasovi vojáci během 12 týdnů pobytu jen v hotových penězích 27 278 zl. rýnských, oves pro jejich koně stál více než šest a půl tisíce zlatých a stravování přišlo měšťanské rodiny na dalších 12 tisíc rýnských zlatých. Následující rok, když Gábor Bethlen vypověděl císaři mír, se město octlo opět ve velkém nebezpečí po výstražném dopise Petra Chihkla. I když o několik dnů později došlo znovu k dohodám o míru a bezprostřední nebezpečí Třebíči již nehrozilo, neušlo město další, byť "jen" finanční pohromě - ve městě se ubytovaly dva regimenty slezského vojska. Třiadvacetidenní pobyt tří tisíců vojáků ve městě znamenal výdaje přes 90 tisíc zlatých.

1671 - Povýšení fary u sv. Martina na děkanství. Krok důležitý pro fázi rekatolizace Třebíče. Třebíč po mnohá léta užívala velké náboženské svobody. S Osovskými přišla do Třebíče vrchnost hlásící se k Jednotě bratrské, Karel st. ze Žerotína, druhý manžel Kateřiny z Valdštejna, byl vyznáním český bratr, ale inklinoval i ke kalvínství. I když roku 1628 musela vrchnost pro své náboženské vyznání emigrovat do slezské Vratislavi, ještě v roce 1657, kdy do Třebíče přišla po žalobě polenského děkana Kryštofa Kazimíra Burešovského císaři Leopoldu II. "Inkviziční komise", zaznamenala z vlastních prohlášení každého měšťana existenci husitů, pikartů, luteránů boleslavských bratří a tzv. nulliusů- když předvolaní prohlásili, že sami vlastně nevědí, jaké je jejich náboženské vyznání.

1765 - 1769 - V těchto letech následovaly za sebou velké neúrody, takže obyvatelstvo bylo nuceno živit se trávou, kopřivami, lebedou ba i kůrou stromů a následující hladomor si vyžádal i ve městě velký počet obětí. neúrody spojené s hladomorem se opakovaly i v letech 1771 a 1772, a to opět se všemi důsledky. Byla to i jedna z příčin velkého selského povstání roku 1775, jež se na Moravě projevilo nejrozsáhleji právě v jihozápadní oblasti a muselo být potlačeno vojenskou mocí (památník tohoto povstání je asi 18 km od Třebíče v zámku v Lesonicích.)

1805 - Hospodářskou situaci města zhoršila nepřátelská invaze v souvislosti s napoleonskými válkami v letech 1805 - 1806. Ve válce třetí koalice proti Napoleonovi prošel městem 19. až 26. listopadu celý první sbor pod maršálem Bernadottem. Francouzskou armádu zde uvítal farář Dvořecký a Bernadotte odmítl ubytování na zámku a bydlel v domě radního Ignáce Hladíka na náměstí. Město muselo po celé čtyři dny živit tisíce vojáků - nastala taková nouze o potraviny, že v celé Třebíči nebylo možné sehnat sousto chleba, takže Francouzové byli nuceni postupovat dále na sever. Město odhadovalo výdaje spojené s tímto vpádem a s ubytováním dvou francouzských divizí, jež zde ležely po bitvě u Slavkova od 9. do 29. prosince, na 300 tisíc zlatých. (pozn. Bernadotte se stal později švédským králem)

1819 - V letech 1815 a 1817 byla země postižena opět velkými neúrodami a v roce 1819 propukl hrozivý mor mezi dobytkem. Město pak nemělo po více let žádných trhů a městské hospodářství se dostalo do kritického stavu.

1821 - 1822 - Počátek období 20. let byl pro Třebíč tragický v důsledku katastrofálních požárů. V roce 1821 vypukla na Moravě poslední protirobotní vzpoura. Vzbouřenci z okolních vesnic byli přiváděni na zámek a tam byli trestáni ranami holí, což vyvolalo ve městě i v okolí velikou odezvu. Po městě i po vesnicích začaly být rozhazovány paličské listy v nichž se hrozilo, že zámek a město budou hořet na všech čtyřech stranách a že trestání ohněm nepřestane, dokud panské otročení nevezme konce. Hrozby také začaly být plněny : dne 3. května 1821 shořelo v židovské obci 100 domů, na Podklášteří 50 domů a oheň zaletěl až do Týna, kde zničil několik dřevěných stodol. Dne 17. května shořel sousedský špitál a více než polovina Jejkova (38 domů i s farou), dne 7.července shořela všechna hospodářská stavení v zámku. Shořelé domy nebyly ještě ani zpoloviny dobudovány, když vzplanul nový požár, který znamenal pro Třebíč nejhorší pohromu od roku 1468. V pátek 14.června 1822 vznikl oheň v domě U zlatého lva na náměstí a stal se tím nejničivějším - vedle 290 domů, kostela a věže odhadována na celý milion zlatých. (pozn. Jejkov, Týn, židovské města Třebíče)

1830 - 1836 - Ve 30. letech pokračovaly přírodní katastrofy postihující město. V roce 1830 byla Třebíč svědkem velké povodně. Voda zaplavila celé náměstí a v některých místech dosahovala až do prvních pater, strhala všechny mosty a způsobila na domech i nemovitostech škody na 100 tisíc zlatých. V letech 1832 - 1836 řádila ve městě cholera. Úmrtí byla tak četná, že bylo jejich ohlašování umíráčkem zapovězeno a byly omezovány i pohřební průvody, při nichž se nesmělo zvonit.

19. století - Toto století je pro Třebíč charakteristické zejména rozvojem koželužství a obuvnictví. Ve městě do té doby převládalo zejména soukenictví, mezi další velké cechy patřil například cech mydlářský a svícnický, tkalcovský a krejčovský. Na rozvoj koželužské výroby v Třebíči zapůsobila rovněž konjunktura v období sedmileté války. Třebíčské koželužny se začaly pozvolna proměňovat v manufakturní podniky (oproti soukeníkům, kteří se tomuto krátkozrace bránili a sami si tak vlastně způsobili úpadek tohoto řemesla). V největší koželužskou manufakturu přerostla zejména dílna Budischowských na Stařečce. V roce 1845 byly již třebíčské koželužny na takové úrovni, že dvě z nich mohly s úspěchem obesílat vídeňskou průmyslovou výstavu. Firma Karla Budischowského se účastnila výstavy s teletinami pro obuvníky a s ovčími kožemi. Všechny výrobky byly uznány za znamenité. Bylo také oceněno, že velkou spotřebou smrkového třísla poskytuje firma určitý výdělek obyvatelstvu z třebíčského okolí, a proto jí byla udělena bronzová medaile. Další vystavovatel M. Hassek přivezl na výstavu sortiment různě vyčiněné a připravené kůže dobré apretury a odpovídajících cen. Zejména pro levné výrobky a značný odbyt dostal Hassek čestné uznání. V Třebíči v polovině 19. století existovaly již čtyři velké podniky vyrábějící po továrnicku - byl to podnik Karla Budischowského a Františka Budischowského, dále Hasskův a Subakův v židovské obci.

1849 - V průběhu tohoto roku se začala vytvářet první česká organizace třebíčské buržoazie, jíž se stala Měšťanská beseda.Činnost spolku však patrně ochabovala po nastolení bachovského absolutismu, obavy z perzekuce spolku a jeho členů stoupaly, členové Měšťanské besedy byli na každém kroku špehováni a podezříváni z "rejdů nebezpeč - ných státu", byly u nich konány domovní prohlídky atd. Z těchto důvodů činnost spolku opadává a někdy na přelomu let 1851 - 52 zaniká. K obnově českých spolků mohlo být přikročeno teprve po pádu Bachova absolutismu, kdy také roku 1861 znovu vznikla i Měšťanská beseda v Třebíči jako jeden z prvních českých kulturních spolků na Moravě.

1863 - Tohoto roku byla založena Městská spořitelna. Její budova na náměstí byla postavena r.1932 podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse a na tehdejší dobu to byla pozoruhodná a velmi účelná stavba.

1871 - Další úspěch národního cítění v Třebíči - otevření Národního domu pro kulturní a společenský život. Stejně jako na Národní divadlo v Praze i třebíčané se dlouho skládali na "svůj stánek umění". Další přínos znamenalo zřízení českého gymnasia téhož roku, které přes všechny germanizační snahy vlády dalo českému národu mnoho vynikají - cích osobností. Zřízením gymnasia se tak Třebíč dostala mezi nejpřednější města tehdejší jihozápadní Moravy.

1885 - Postavení sousoší sv. Cyrila a Metoděje (na současném Karlově náměstí). O postavení tohoto sousoší se v Třebíči usilovalo už od roku 1867. O zhotovení modelu byl požádán Josef Václav Myslbek a tento model byl ve městě roku 1870 veřejně vystaven. K uskutečnění projektu byla uspořádána veřejná sbírka ( stejně jako na Národní dům), ale přípravy pokračovaly pomalu. Teprve s blížícím se jubilejním rokem 1885 se však stala celá záležitost znovu aktuální. Roku 1883 bylo obnoveno jednání s Myslbekem, ale z finančních důvodů bylo nakonec zvoleno jiné řešení. O zhotovení sousoší byl požádán sochař L.Šimek, a když Šimka doporučila Křesťanská akademie v Praze i brněnský biskup Bauer, bylo jednání s Myslbekem zcela přerušeno. Cyrilometodějské sousoší vytvořil potom podle návrhu L.Šimka sochař Bernard Seeling.

1886 - Třebíčí projel první vlak a městu se tak dostalo přímého železničního spojení se světem.

1902 - Tohoto roku byla uvedena do provozu třebíčská nemocnice MUDr. Jaroslavem Bakešem, pozdějším primářem zemské nemocnice v Brně a zakladatelem brněnského onkologického ústavu. Do otevření nemocnice v roce 1902 fungovala v Třebíči obecní nemocnice zřízená z dobrovolných příspěvků a darů v roce 1854. Tato nemocnice však byla na velmi nízké úrovni a k operacím bylo nutno převážet nemocné do Brna, Jihlavy a Znojma. Zdravotní péči o město vykonávali ve druhé polovině 19. století dr. Jan Haněl a František Dreuschuch. Dreuschuch byl nejpozoruhodnější postavou Třebíče. Tento lékař lidumil i jako honorovaný městský lékař trpěl chronickým nedostatkem peněz, neboť honorář od pacientů vůbec neznal a od nikoho jej také nepožadoval. Pro svůj humor byl všeobecně oblíben. Ještě dnes kolují městem historky o jeho příhodách, některé z nich je možno najít v regionálních pramenech v Městské knihovně. Pro židovské město a Podklášteří a pro dalších deset obcí byl lékařem dr. Sigmund Schuschny a ranhojičem byl Jakub Schwarz.

1931 - Podnikatel Tomáš Baťa zakoupil od Moravské banky bývalý závod Budischowski. Po roce 1936 byly postaveny budovy Baťových závodů podle osvědčených zlínských stavebních modulů z architektonické dílny v té době již proslulých architektů Františka Gahury, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. Ze stejné dílny jsou i domky v dělnické kolonii, které vytváří typické předměstí Třebíče, zvané Borovina. Dnes sídlí v prostorách bývalé Baťovy továrny závod BOPO a. s. specializující se na výrobu obuvi a Trepon a. s. zabývající se výrobou ponožek a punčoch.

1939 - 1945 - Válečná léta v Třebíči se nejvíce podepsala na židovském obyvatelstvu. Nacistická genocida přivodila konec staletému židovskému osídlení v Třebíči. Ve dnech 18. a 19.5.1942 bylo na příkaz německých okupačních úřadů v Třebíči soustředěno a odtud deportováno 281 třebíčských Židů (z celkem 1370 osob z širokého okolí a Jihlavska) do koncentračního tábora v Terezíně a odtud do vyhlazovacích táborů na východě. Z nich se vrátilo po osvobození v roce 1945 pouze 10 osob (celkem z celého původního transportu 35). 70. a 80. léta 20. století - Třebíč znovu pronikavě mění svoji tvář v důsledku stavby Jaderné elektrárny v nedalekých Dukovanech. Město se přizpůsobuje zvýšenému přílivu obyvatel, vznikají nová sídliště, nová zdravotnická, školská a ubytovací zařízení, autobusové nádraží.

SOUČASNOST - Současné úpravy města a jeho výstavba vědomě navazují na nejlepší odkaz našich předků. Svědčí o tom nynější tvář města, jak mohou posoudit ti, kteří znali Třebíč před rokem 1989, nová zástavba, namnoze realizovaná místními firmami. Zvláštní pozornost zasluhuje program rozvoje levobřežní části památkové zóny Třebíče (především židovského města). Městské zastupitelstvo spolu s ABF - Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství zřídilo Fond Třebíč, jehož posláním je sdružit veškeré dostupné prostředky pro uskutečnění realizace výše zmíněného programu. Takovým vzorovým projektem, jak by bylo možno spojit obytnou i komerční funkci této části Třebíče, aniž by došlo k jejímu vylidnění je např. dům č.3 v Subakově ulici, který byl rekonstruován. V domě jsou tři byty včetně bytu správce, informační kancelář, atelier, kanceláře nadace ABF a penzion - pět pokojů pro ubytování především hostů města. V období, kdy nejsou obsazeny, je mohou využít i turisté. Dům je propojen s tzv. zadní synagogou, která je v současné době po rekonstrukci a slouží jako galerie a koncertní síň. S dalšími návrhy rekonstrukce se zájemci o tuto problematiku mohou seznámit v kanceláři nadace ABF na výše uvedené adrese

 
Zodpovídá: Administrator
Vytvořeno / změněno: 6.2.2009 / 22.6.2009 | Zveřejnit od-do: 6.2.2009-6.2.2090

 

Kontakt

Město Třebíč
Karlovo nám. 104/55
Vnitřní Město
674 01 Třebíč 1
Telefon: 568 896 111
E-mail: epodatelna@trebic.cz
Úřední hodiny:
Pondělí: 8:00 - 17:00
Úterý: 8:00 - 14:00
Středa: 8:00 - 17:00
Čtvrtek: 8:00 - 14:00
Pátek: 8:00 - 13:00

Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

2017 © Třebíč všechna práva vyhrazena

web & design , redakční systém